Dovolte mi při příležitosti tohoto mého bilancování práce pro Českou poštu, abych se pokusil definovat co je to vlastně poštovní známka.
Poštovní známka – mrňavý, střapatý, lepivý kousek potištěného papíru a kolik dovede vzbuzovat vášní.
Předesílám, že nejsem sběratel. Můj pohled je nejspíš zaujatý, jednostranný a asi hodně menšinový, ale pokuste se demokraticky vyslechnout mou představu.
Na výtvarné škole kde učím, říkám studentům, že známky jsou spolu s bankovkami vlastně výsostná umělecká díla – grafické listy ve službách každodenního života. Známka tedy slouží. Slouží primárně jako cenina, ale slouží i jako typický předmět obecného sběratelského zájmu. Tady někde vzniká příčina jistých různic.
Domnívám se, že poštovní známka nemůže jinak než být aktuální a reagovat na společenskou objednávku. Tím se stává vizitkou společnosti.
Československá a nyní Česká poštovní známka má svá tradiční specifika pro která je obdivována ve světě. Věnují se jí profesionální umělci – malíři, grafici a rytci. Není to plakát a není to nálepka, nemá sloužit propagandě a nesmí se připustit, aby se i ona stala obětí vulgární komerční reklamy.
Podle mne má být reprezentativním chargé d‘ affaires své vlasti. To ale neznamená, že musí být jen důstojná a seriozní. Každé zadání si vyžaduje potřebnou formu. Vždyť humor a vtip je nejlepší prostředek ke sbližování. Sluší jí být nevtíravým pedagogem ve smyslu Orbis pictus, didaktickým průvodcem inspirující ušlechtilé zájmy. Má být decentním misionářem estetiky a neslevovat z vysoké uměleckořemeslné náročnosti. Ideálně by pak její hodnota, tak jako na trhu s uměním, spočívala v jejích formálních, estetických a obsahových kvalitách.
Aby to vše mělo smysl je třeba ji dostat k uživatelům. Nerozumím paradoxu, při kterém si Pošta stěžuje na malý zájem o příležitostné známky a přitom je téměř na žádné poštovní přepážce nelze koupit. V tafikách a jiných tradičních místech se prý bojí riskovat a obchodní marže je nezajímavá.
Vím, že je to najivní představa, ale buďte schovívaví, je to jak jsem předeslal pohled toho, kdo navrhuje známkám podobu. Když jsme u toho, tak ještě pár slov k zadávání a námětům.
Osobně mám rád zadání, která poskytují výtvarníkovi plnou důvěru a nesnaží se jej degradovat na pouhého vykonavatele cizí představy. Přijít na to jak vizualizovat zavedení povinné školní docházky nebo psaní dopisů, jak na malou plochu naskládat rozmanité bohatství chráněné krajinné oblasti, nebo ve třech výsecích představit tisíciletý vývoj architektury, to jsou zajímavé výzvy k tvůrčí činnosti.
Přechodem mezi komponováním známek a torbou volné umělecké grafiky je práce pro sběratele ex libris. Během let se toho dost nastřádalo i přesto, že se tomu nevěnuji nijak systematicky, což se odráží na poněkud nevyrovnané úrovni. Taky tu někdy chybí precizní ruka rytce, která v případě známky ledasco vylepší.
Co dodat závěrem ? Napadá mě popřát sběratelům známek i sběratelům ex libris povznášející zážitky nad kvalitními objekty jejich zájmu. Tvůrcům pak chápavé a náročné sběratele. A České poště zasvěcenou a nápaditou vydavatelskou politiku.
Jan Kavan 12. 9. 2009